Merkur

27. prosince 2006 v 15:07 | Jan Havel |  Sluneční soustava
Merkur je planeta nejbližší Slunci. Vzhledem k pomalé rotaci Merkuru kolem vlastní osy trvá den na Merkuru dvakrát déle než oběh Slunce. Je to skalnatá planeta, posetá krátery podobně jako náš Měsíc. Je téměř bez atmosféry, v pořadí velikosti druhá nemenší (po Plutu). Teplota povrchu tohoto tělesa kolísá mezi -180°C a 430°C.
Charakteristika
Merkur je malá, skalnatá planeta, pokrytá velkým množstvím kráterů. Jeho oběžná dráha je blíže Slunci než dráha Země, proto se na nebi nikdy příliš nevzdaluje od Slunce. Trajektorie má značnou výstřednost e = 0,21 a dosti velký sklon k ekliptice i = 7°. Merkur má velmi řídkou atmosféru, tvořenou hlavně sodíkem, se stopami vodíku a helia. Teplota na jeho povrchu po západu Slunce velmi rychle klesá až na -180°C a přes den vystupuje na 430°C.
Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Tento poměr způsobuje, že od jednoho svítání na Merkuru ke druhému uplynou dva Merkurovy roky (176 našich dní). Jde o příklad vázané rotace (spinorbitální interakce) způsobené slapovými silami. Dráha Merkura kolem Slunce je protáhlá elipsa, jejíž stáčení v minulém století vysvětlovali astronomové existencí jiné planety. V roce 1916 vysvětlila stáčení dráhy Merkuru Einsteinova teorie relativity.
Základní data
Hmotnost3,3×1023 kg
Průměr4870 km
Hustota5430 kg×m−3
Povrchová teplota−180°C až 430°C
Doba otočení kolem osy58,65 dne
Doba oběhu kolem Slunce88 pozem. dní
Průměrná vzdálenost od Slunce58 mil. km
Excentricita0,21
Inklinace
Počet měsíců0
Objevy
1631Astronomové poprvé pozorují přechod Merkuru přes sluneční kotouč
1965Radar stanovil dobu otočení Merkuru na 58,65 dne
1974kosmická sonda Mariner 10 pořizuje první fotografie povrchu
1985Zjištění sodíku v atmosféře
 

Slunce

27. prosince 2006 v 14:51 | Jan Havel |  Sluneční soustava
Slunce vzniklo asi před 4,6 miliardami let a bude svítit ještě přibližně 7 miliard let. Stejně jako všechny hvězdy hlavní posloupnosti i Slunce září díky termonukleárním reakcím v jádře. Povrch se neustále mění, vznikají a zanikají sluneční skvrny, protuberance, erupce i jiné sluneční útvary. Slunce ovlivňuje ostatní tělesa Sluneční soustavy nejen gravitačně, ale i zářením v širokém spektru vlnových délek, magnetickým polem i proudem nabitých částic.
Charakteristika
Slunce je hvězdou průměrné velikosti a ani jeho poloha v naší Galaxii není nijak výjimečná. Leží asi v 1/3 průměru disku Galaxie (cca. 30 000 světelných let od jejího středu). Energie vyzařovaná Sluncem vzniká při termonukleárních reakcích v jeho jádru. Každou sekundu se přibližně 700 milionů tun vodíku přemění na 695 milionů tun hélia a zbylých 5 milionů tun hmotnosti se přemění na energii (96% elektromagnetické záření, 4% odnášejí elektronová neutrina). U Země je tok sluneční energie 1,4 kW/m2.
Hmotu Slunce tvoří převážně vodík, v menší míře helium a stopové množství dalších prvků. Hustota sluneční hmoty je v centru velmi vysoká (až desetinásobek hustoty olova - 130 g/cm3) a směrem k povrchu klesá až na 0,001 g/cm3. V průměru je však Slunce jen o něco hustší než voda. Celé sluneční těleso rotuje, avšak vzhledem k jeho plynnému charakteru je rotace rovníkových vrstev rychlejší než rotace pólů. Slunce má výrazné magnetické pole, do kterého je ponořena celá Sluneční soustava.
Základní data
Hmotnost1,989×1030 kg
Průměr1 400 000 km
Teplota povrchu5 700 K
Teplota jádra15 000 000 K
Doba otočení
kolem osy
25 dní rovník;
36 dní póly
Chemické složení
H92,1 %
He7,8 %
O0,061 %
C0,03 %
Průměrná hustota1,4 g/cm3
Indukce mg. pole(10 až 300)×10-6 T
Spektrální třídaG 2
Hustota výkonu0,19 mW/kg
Celkový výkon4×1026 W
Tok energie u Země1,4 kW/m2
Úniková rychlost618 km/s
Tíhové zrychlení28 g
MagnitudaRelativní -26,8 mag
Absolutní +4,1 mag
Rozšiřte tento článek pomocí komentáře a stňte se tvůrcem této stránky i vy.

UFO

26. prosince 2006 v 15:31 | Převzato z Wikipedie |  UFO
Vzhledem k mimořádnému zájmu sdělovacích prostředků byly vládami všech zainteresovaných států (především USA) ustanoveny různé komise a výbory které měly vnést jasno do otázky původu nevysvětlených fenoménů UFO.
Patrně největším z těchto projektů byl Projekt Blue Book, který pod patronací a finančního zabezpečení vlády USA v letech 1952 - 1970 prozkoumal více než 10 000 hlášení o výskytu UFO na území USA. Výsledkem této velmi obsáhlé odborné studie však bylo konstatování, že ve více než 90 % případů lze hlášená pozorování zcela racionálně vysvětlit přírodními jevy a úkazy. Přesto však zbývá přibližně 3 % hlášení, pro která nebylo uspokojivé vysvětlení nalezeno a zůstávají dodnes záhadou.

Kam dál

Reklama